Předem jsem počítala s tím, že závod na tropickém ostrově Tchaj-wan nebude jednoduchý. Už jen proto, že jsem typ závodníka, který preferuje spíš chladno-déšť než horko-vlhko. Podmínky byly však pro všechny stejné a nezbývalo než se s nimi poprat.

Ve středu 28. června vyrazila naše početná výprava na daleký asijský ostrov. Cesta byla náročná – nejprve krátký let do Frankfurtu, pak nekonečný jedenáctihodinový do Hong Kongu a odtud už do Tai Pei. Díky posunu šesti hodin jsme tedy na místo dorazili až ve čtvrtek večer. Ubytovaní jsme byli společně s ostatními výpravami v nádherném hotelu Shangrila.

Pátek se nesl ve znamení příprav. Dopoledne rozplavání v bazénu, po obědě kontrolní projetí cyklistické trati a večer slavnostní zahájení.

Po brzkém sobotním budíčku ve 4:50 ráno jsme se začaly chystat na svůj start, který byl naplánován na 8.00.  Teplota vody v řece Dongshan ukazovala 30,5 stupně, teplota vzduchu byla téměř totožná.  Z plavání rozděleného do dvou plaveckých okruhů jsem měla největší radost. Podařilo se mi vylézt v kontaktu se skupinou dalších 7 holek, se kterými se nám během prvního cyklistického okruhu podařilo sjet trio plavkyň v úniku. Zbylé tři okruhy rovinaté cyklistické trati jsem odjela schovaná v prvním balíku, ve kterém se dařilo navyšovat náskok na zbytek startovního pole. Běh byl už jen otázkou vůle. Sluníčko nabíralo na své síle a teplota stoupala vzhůru. Do cíle jsem vbíhala v kolapsovém stavu se ztrátou 15 vteřin za čtvrtou Američankou. Kdo ví možná, že kdybych nemusela strávit právě 15´´ v trestném penalty boxu za špatně odhozené brýle, mohla jsem být čtvrtá, ale 5. místem se mi podařilo splnit mé očekávání být v top five.

Barča Hlaváčová se se svým prvním olympijským triatlonem poprala statečně a doběhla si pro 19. místo. Jíťa Šimáková díky nepříliš vydařenému plavání obsadila 26. příčku. V celkovém součtu jsme mezi družstvy byly čtvrté. V závodě akademiků předvedl naprostou senzaci Lukáš Kočař, který díky výbornému běhu bral bronz. Na 14. místě finišoval Tomáš Řenč, na 16. Péťa Šlajs. Martinovi Novákovi nesedla teplá voda v řece a navíc ho limitovala bolavá nožní klenba, takže závod nedokončil.

Na Tchaj-wanu se mi moc líbilo. Bylo o nás skvěle postaráno. Každá výprava měla přiřazeného svého tchajwanského opatrovatele. Pro nás to byla sympatická studentka Nico, která s námi ještě v neděli po závodě vyrazila na výlet ke studeným pramenům a na severní mys k Pacifiku. Místní lidé zde byli mnohem milejší, vyzařovala z nich pozitivní nálada, pořád se na nás někdo smál.

AMS pro mě bylo určitě jedním z vrcholů sezóny, ale závodů mě ještě čeká spousta. Dá se říct, že se sezóna teprve rozjíždí. Chtěla bych se ukázat jak u nás doma na závodech českého poháru tak i v zahraničí na evropských či světových pohárech.

Projetí kola před závodem. V pozadí s řekou Dongshan.

Rozplavání v místním bazénku - 50m, 8 drah.

Nekonečný běh - 4 okruhy, celou dobu na sluníčku. Alespoň jsme se pěkně opálili :-)

Ve studených léčebných pramenech. Z prava: Martin Novák, Barča Hlaváčová, Péťa Šlajs, já, Jíťa Šimáková, Nico a její přítel.

Severní mys s Pacifikem. Tady se Řenčík rozloučil se svým foťákem, který mu schramstla vlna.

Lahůdky z místní kuchyně. V hotelu jsme měli stravu 3x denně, takže jsme si mořské potvůrky dostatečně užili.