Plným počtem bodů do Českého poháru jsem si pojistila vítězství. Proto jsem se rozhodla, že už do dalších pohárových závodů nenastoupím. Dospělácké vzdálenosti triatlonu (1,5-40-10km) jsem si letos vyzkoušet chtěla, abych do další sezóny věděla na čem bude potřeba nejvíce zapracovat. Ideální závod s mezinárodní konkurencí byl Evropský pohár v Karlových Varech. Již tradiční městský triatlon je známý svojí technicky obtížnou cyklistickou tratí okořeněnou vyčerpávajícím stoupáním na Zámecký vrch.

Ze všech tří disciplin se mi nejvíce vydařilo plavání, které bývá mou nejslabší stránkou. Ale chladná voda koupaliště se mi zřejmě stala osudnou a já jsem při naskakování na kolo chytila křeč do levého lýtka. Většinu cyklistiky jsem pak jela sama a největší soupeřky se mi propastně vzdálily. Ze začátku běhu jsem měla dokonce chuť přejít do chůze, ale trať vedoucí po kolonádě a v její blízkosti, mi naštěstí nedala šanci se před fanoušky zastavit. Druhá polovina běhu už byla mnohem lepší a já jsem si konečnou rovinku do cíle užila.

Můj výkon stačil na 14. místo. Potvrdilo se to, že na dvakrát delší trať zatím moje výdrž nestačí a do další sezóny budu muset zapracovat především na vytrvalosti. Dále jsem se ponaučila, že do velkého tepla mi jeden bidon s pitím na kole nestačí. Náročnost závodu zmenšovala výborná atmosféra s velkým počtem diváků a proto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi fandili.