Měl to být vrchol domácí triatlonové sezóny, ale zřejmě respekt z mistrovského závodu a účast těch nejlepších, odlákal ostatní soupeřky. Na startu se nás sešlo pouhých 5.

Plavání bylo povoleno v neoprenech. Nejlépe se s rozbouřenou hladinou brněnské přehrady poprala Ráďa, do jejíchž nohou ihned po startu skočila Vendula. Já už jsem tak šikovná nebyla a tvrdě jsem na to doplatila. Během dvou plaveckých okruhů jsem nabrala více jak 2 minutovou ztrátu na dvojici holek. Cyklistika se proměnila v pěkně dlouhou časovku. První ze čtyř okruhů jsem si odjela sama, poté mě dostihla dvojice Jíťa s Barčou. Holky se snažily spolupracovat, ale zřejmě se na nich projevila únava po dlouhé sezóně. Nejprve odpadla Jíťa, která díky defektu závod nedokončila, a o kolo později i Bára. Můj „časovkářský speciál“ od BMC jel výborně a tak se moje ztráta na dvojici Vodičková-Frintová během 40 kilometrů navýšila zhruba jen o tři čtvrtě minuty.  Po nekonečném kole se však moje bojovnost postupně vytrácela. Běh už byl jen výklus pro třetí a zároveň předposlední místo na MČR v OH triatlonu. Svou běžeckou dominanci potvrdila Vendula, která z depa vypálila jako srnka a titul si vzít nenechala.

Od holek jsem dostala jak se říká „na prdel“ a tak bych se měla zamyslet, co se s tím dá dělat. Do mistrovství světa zbývá více jak 1 měsíc. Mám před sebou ještě 2 týdny prázdnin, které bych chtěla využít k intenzivní přípravě právě na Auckland. Pak už se budu snažit naladit na správnou předzávodní vlnu, abych si svůj poslední letošní start na Novém Zélandu pořádně užila.