Kdyby mi někdo před mým odletem do irského Athlone řekl, že obsadím 10. místo, byla bych maximálně spokojená. Ale po samotném závodě jsem byla z mého umístění spíše zklamaná.

Závod juniorek odstartoval v sobotu 3.7. za doprovodu deštivé přeháňky o několik minut dříve před půl druhou odpoledne místního času. Plavalo se v chladné řece Shannon a neopreny byly povoleny. Z vody jsem vylézala někde kolem 24. místa, několik vteřin před nakonec vítěznou Němkou Vössing. Ale pak přišlo mírné zdržení se svlékáním neoprenu a nepříjemná srážka s jinou závodnicí v prostoru za depem. Pouhé vteřinky rozhodly o tom, že jsem se na kole ocitla až ve třetím balíku. Ne nadarmo se říká, že právě depo je čtvrtou disciplínou triatlonu.  Celkově se na kole jely čtyři místy velmi technické okruhy. Během dvou kol se sjely první balík s druhým a jejich odstup se nepříjemně zvětšil. Trať běhu mi celkem seděla – žádná rovina, kterou stačí běžet pořád stejným tempem, ale zvlněný městský okruh. Byla vedená úplným centrem města, které bylo doslova přeplněné diváky. Na běh jsem vyrážela s minutovou ztrátou na vedoucí balík na 25. místě a během pěti kilometrů jsem se nestihla probojovat lépe než na 10. místo.

Celý závod pro mě byl především zdrojem nových zkušeností a určitě i motivací do dalších soubojů. Poznala jsem neustále zelenou krajinu rozmarného Irska a vyzkoušela jsem si pro nás nezvyklou jízdu v levo.