MS ve sprint-triatlonu v Lausanne patřilo k mému vytouženému závodu v této sezóně. Moje sny se však velmi rychle rozplynuly, když jsem zjistila, že se pohybuji na 50. místě čekací listiny. Smířila jsem se s realitou, že nejprve musím ukořistit nějaký bod v závodě Evropského poháru a pak se teprve můžu hlásit na tak velké akce jako je Dextro. Nechala jsem se tedy přihlásit na EP do Karlových Varů. Ohromným překvapením pro mě bylo, když jsem se v pondělí dopoledne dozvěděla, že jsem se dostala na startovku do Lausanne. Takovou životní příležitost jsem nemohla odmítnout navzdory tomu, že to bylo narychlo. Briefing, který je pro závodníky vždy povinný, měl být už ve čtvrtek.

Sen se vyplnil a ve čtvrtek odpoledne už jsem seděla  v hale Olympijského muzea se všemi ostatními hvězdami jako je například Gomez, Brabara Riveros Diaz, Spirig a bratři Brownleeové. Více než o samotném závodě se mluvilo a následujících sezónách 2012 a 2013. V příštím roce by se ještě před olympiádou měly uskutečnit 3 Dextro závody a 1 až 3 závody Světového poháru. Sezóna 2013 bude ještě zajímavější. Ve snaze zatraktivnit triatlon především pro televizní přenosy bude polovinu z celkových 8 až 10 WCS závodů tvořit sprint-triatlon. Navíc přibudou soutěže týmů 4x (0,3-8-2km), které mají hlavní prioritu dostat se do programu Olympijských her 2016. O tom, zda se soutěž týmů podaří prosadit, bude rozhodnuto v říjnu 2013. Inspirací pro velké změny se staly především národní soutěže, které jsou tak populární např. francouzská Grand Prix či německá Bundes liga.

Samotný závod pro mě byl ohromným zážitkem a zkušeností do budoucna. Mým cílem bylo vylepšit svou startovní pozici z čísla 72, což se mi skutečně podařilo dokonce o více jak 25 míst. Počasí nebylo zrovna ideální. Teplota vzduchu převyšovala 30 stupňů a voda v jezeře se svými 24 stupni nikoho moc nezchladila. S horkem se musel každý vypořádat sám (například švýcarští závodníci se rozcvičovali oblečeni v bílých vestičkách naplněných ledem). S plaváním jsem byla celkem spokojená i přesto, že jsem v tlačenici u první bojky musela chvíli čekat a šlapat vodu. Z depa jsem vyrážela v druhém balíku. 600 metrů dlouhý kopec, na kterém byla umístěna cyklistická prémie ve výši 500 dolarů, jsem bohužel nezvládla a ztratila kontakt s druhou skupinou. Celou druhou polovinu prvního kola jsem odjela sama, než mě dojel třetí balík, ve kterém jsem odjela zbylé 3 okruhy cyklistiky. O to víc mě moje selhání v kopci mrzelo, když jsem viděla, že se druhý balík sjel s prvním. Po náročné cyklistice se nohám moc běžet nechtělo. Konečné 45. místo nezní zrovna světově, ale i tak mám ze své premiéry mezi elitou dobrý pocit.