Někteří odjíždí v tuto dobu najíždět první cyklistické kilometry někam do tepla, kdežto já jsem se v neděli 20. února rozhodla vyrazit za sněhem. Byla jsem moc ráda, že jsem se mohla připojit ke chodecké skupině vedené Ivošem Pitákem a vyrazit s nimi do alpského centra Melago.

Obavy z nadmořské výšky kolem 2000m se po příjezdu  vytratily a můj organismus si celkem rychle zvyknul. Naopak se mi nadmořská výška jevila jako značná výhoda, protože jsem na tréninku nemusela běhat tak rychle a při tom jsem byla tepově vysoko. Bylo znát, že jsem odjela na soustředění s atlety, protože největší důraz byl kladen na kvalitní běžecké tréninky, které mě určitě posunuly zase o něco dál. Menší nevýhodou pro moje nohy bylo to, že veškerá část běžeckých tréninků probíhala na silnici, protože všude kolem ležel ještě sníh. Ke konci soustředění se to mým okosticím začalo nelíbit. Mírně zvlněné lyžařské tratě nacházející se v horském údolí Melaga jsme obvykle využívaly doplňkově tak, že každý vždy odjel kolik zvládnul. Hlavním cílem bylo vyběžkovat alespoň na nejvyšší vrchol Melager do výšky 1970 metrů. Důležitou roli na programu soustředění měla pořádná rehabilitace, která byla v dosahu desetiminutové či dvacetiminutové jízdy autem v městečku Graun nebo Malsu.  Sportovní centrum v Malsu dosahuje špičkových kvalit – atletický stadion, bazén 25 metrů, tenisová hřiště, posilovna a především wellnes centrum, kde se každou hodinu střídá saunový rituál s odlišnou vůní a je zde k dispozici spousta dalších regeneračních prožitků (biosauna, vonná pára, šlapačky, vodní postele, ...). Před důkladnou regenerací vždy předcházel i volný plavecký trénink v místních bazénech (v Graunu 17 metrů a v  Malsu 25 metrů dlouhý).

Ubytovaní jsme byli v útulném pensionku Talblick nacházejícím se ve výšce 1800 metrů. Potraviny na vaření společně i s paní kuchařkou jsme si přivezli s sebou a tudíž nic nebránilo tomu cítit se tu jako doma.  Počasí bylo téměř dokonalé –na těžkých trénincích nám dodávalo sílu sluníčko a během volných dnů sněžilo.

Díky tomuto dvanáctidennímu soustředění  jsem poznala novou partu bezvadných lidí, se kterými mi bylo fajn. Ať už si vzpomenu na večerní hraní karet nebo stříhání o to, kdo bude mýt nádobí. Všem za to moc děkuju a doufám, že si to opět někdy zopakujeme...