Popravdě řečeno se mi článek ani psát nechtěl, myšlenkami jsem už prostě někde jinde...  Ale byl to poslední letošní závod a navíc mistrovství světa, takže si zaslouží věnovat mu pár řádků.

Na Nový Zéland jsem vyrazila v pátek 12. října společně s Jirkou Seidlem. Zbytek skupiny byl v tu dobu již na cestě. Téměř po 3 dnech jsme v neděli večer konečně dorazili do Aucklandu a připojili se ke zbytku skupiny (Aneta, Čelda, Linda). Ve středu dorazila ještě Vendy, která se 14 dní připravovala v Austrálii a také Luboš Bílek, který přiletěl rovnou z Hawaje. To už se na svůj start postavil předseda Horák, který do Aucklandu nepřiletěl představit nejen svou rezoluci, ale i závodit. Středeční fandění na aquatlonu se vyplatilo. Zadařilo se Slovákům, když Rýša Varga zvítězil mezi eliťáky a Ivanka Kuriačková vyhrála juniorky, předseda obsadil ve své kategorii slušné 13. místo.

Ve čtvrtek začal oficiální program velkého finále mistrovství světa v triatlonu. Zapojili jsme se do slavnostního průvodu a užili si Opening ceremony. Další den jsme si byli projet obávanou trať cyklistiky a vyzkoušet teplotu moře. Večer briefing a druhý den ráno už jsem stála na startu. Měla jsem štěstí na počasí. Déšť a vítr jsou v Aucklandu na denním pořádku. V sobotu v 9.00 bylo téměř bezvětří a nebe bez mráčku. Přestože měla voda pouhých 15 stupňů, šla jsem se důkladně rozplavat. „On your marks. Túúúúúú“ a už se vařila voda. Nevím proč, ale plavání v neoprenech mi prostě nesedí. Z vody jsem vylézala s 10 vteřinovou ztrátou na balík, který jsem opět nestihla. Tím už pro mě závod vlastně skončil. Dva okruhy z osmi jsem jela na kole sama. Poté mě dojela trojice soupeřek. Z minimální ztráty se stávala postupně větší a větší. Na běhu jsem bojovala spíš už jen s psychikou, protože mě o okruh braly závodnice, které jsem zvyklá normálně porážet.

Když bych měla zhodnotit svoje vystoupení na Zélandu, nechci psát pouze o zklamání. Byla jsem prostě 31. na mistrovství světa. Ráda si vzpomenu na motivaci, která mi přišla od zkušeného závodníka Štěpána Chroustovského: „Každý závod Tě posílí a dá nějakou zkušenost, takže hlavu vzhůru, odpočinout a pak v klidu nanovo. Triatlon je životní styl, tak si to užívej.“

Navštívila jsem úplně jiný kout světa. Auckland mě uchvátil svou přírodou. Ať už to byl Albert Park v úplném centru města, bujný prales, který nám rostl přímo za hotelem, nebo zimní zahrada, kam člověk mohl kdykoliv zajít relaxovat. Stihla jsem navštívit také místní ZOO, kde jsem na vlastní oči viděla roztomilého kiwi. Byla jsem v městském muzeu poznat něco málo z maorské kultury. Prostě zážitků mi zbyla spousta.