Dlouho jsem nic nenapsala to však neznamená, že by se nic nedělo. Spíš naopak se toho dělo až příliš a nezbýval čas se zastavit.

V polovině května jsem absolvovala krátké triatlonové soustředění v Litomyšli. Byl to pro mě zážitek. Už jen ta cesta, která pro mne znamenala premiérovou sólo jízdu autem. Ubytovaní jsme byli v domově dětí a mládeže – v těsné blízkosti bazénu, atletického stadionu i lesoparku. O výbornou stravu bylo postaráno v malém bufetu ledního stadionu pár metrů od bazénu. Počasí vyšlo na jedničku a tak jsme zvládli odtrénovat vše, co bylo v plánu. Nechyběl kvalitní trénink přechodů ani cyklistická časovka, která se jezdí každoročně v Ústí nad Orlicí. Přestože byl výjezd na Andrlův chlum posledním tréninkem celého soustředění a v našich nohách to bylo znát, vyškrábali jsem se na kopec úplně všichni bez výjimky Luboše Bílka ani Tomáše Kočaře. V absolutním pořadí žen se mi dokonce podařilo zvítězit a v kategorii mužů se na bronzový stupínek probojoval ještě Lukáš Maiwaelder.

Po návratu jsem na chvíli přesměrovala svůj tok myšlenek ke škole, kde jsem měla v plánu odbýt si všechny zápočty dřív než odjedu na letní kurz do Chorvatska. První část se zdařila a mohla jsem začít balit. Přiznávám, že odjet v době, kdy se triatlonová sezóna začíná rozjíždět, nebylo zrovna ideální. Přesunout si však kurz do druhého ročníku by nic neřešilo. Naštěstí v čele naší katedry stojí sportovec a kdysi i triatlonový nadšenec pan Martinec, který mi dovolil upravit si program kurzu podle mých představ. Podmínky pro trénink nebyly v Biogradu zrovna ideální, ale pohybu bylo víc než dost. Vyzkoušela jsem si surfování, jízdu na kajaku, sjezd řeky na raftu a celodenní plavbu na jachtě. Do toho jsem se snažila zařadit několik tréninků na kole, každodenní běhání a pár minut plavání v moři, které bylo bohužel studené i v neoprenu. Plavecký výpadek bude zřejmě trochu znát, ale určitě vše zase doženu. Vůbec nelituju toho, že jsem na kurz odjela. Změna prostředí, mořský vzduch a hlavně spousta zážitků. Děkuju celé mojí třídě – lidem, jejichž styl života  se sice naprosto liší od toho mého, ale je s nimi sranda.  A také děkuju mému rannímu běžeckému sparingovi Verče, která mi celou tu dobu pomáhala to se zbytkem třídy přežít :-D

Poklad na stříbrném jezeře...

Kajakářky jdou do akce