Úvodní závod Českého poháru v triatlonu byl ve znamení velkých očekávání. Teprve po druhé v životě jsem se měla poprat se vzdálenostmi olympijského triatlonu a navíc jsem byla pasována do nesnadné role „Nedostižné Eriky“.

Protože se do závodu přihlásilo pouhých 7 žen, byl start nakonec společný s muži pod podmínkou, že ženy budou mít vyhrazené místo pro start u člunu. Tento dodatek se doslova vytratil v davu a ihned po výstřelu jsem neměla představu, kde jsou mé soupeřky. Úvodní metry byly výborným tréninkem hromadné bitky, která k plavecké části triatlonu neodmyslitelně patří.

Z vody jsem vylézala zhruba se ztrátou 40 vteřin na čelo. Stalo se to, čeho jsem se bála. Hanička Kolářová i Jíťa Šimáková  mi uplavaly. Velkou radost mi udělalo, když jsem před sebou při výjezdu z depa uviděla další ženu. Byl to super pocit vědět, že nebudu muset bojovat s větrem sama a nepochybovala jsem o tom, že ve dvou dokážeme vedoucí dvojici sjet. Jely jsme sice ve dvou, ale moje společnost nebyla schopná střídat. První pětikilometrové kolo jsem tedy odtáhla sama. Když jsem v prostoru u depa uslyšela povzbuzování: „Lucinko, jedeš skvěle. Drž se jí, ale nestřídej.“, bylo mi jasné, že budu muset jet sama na sebe. Po dvou kolech jsem náskok soupeřek dokonce stáhla na 27 vteřin, ale mezitím vedoucí dvojice dojela jednu závodnici o kolo zpět a ve třech už na mě byly moc silné. Ztráta začala narůstat. V druhé polovině cyklistiky mě ze zadu dojela Léňa Fanturová s Petrou Hostinskou a rázem nás bylo pět proti třem. Krásně jsme se na čele střídaly a najednou začala spolupracovat i Lucinka, které bylo najednou trapné vést se v háku. Náskok soupeřek se pomalu zmenšoval až do samého konce cyklistiky. Z depa už jsme všichni vybíhaly téměř pospolu.

Jak už to obvykle u triatlonu bývá, o všem rozhodnul až běh. Vyrazila jsem si svým tempem, které stačilo na to, abych se vzdálila svým soupeřkám. Písčitá cesta podél račického kanálu a travnaté cestičky v přilehlém lese na mě působily dost opuštěně. V jednu chvíli jsem dokonce pochybovala o tom, zda běžím správně. Díky pestrému terénu mi však dva běžecké okruhy velmi rychle utekly a s radostí jsem si mohla doběhnout pro vítězství. Druhé místo uhájila Jitka Šimáková, na třetí místo se dotáhla nestorka českého triatlonu a zároveň i moje zachránkyně z kola Lenka Fanturová.