Domu jsem se přijela pouze vyspat a už jsem byla opět na cestě tentokrát do La Baule. Balení byla rychlovka, věci stačilo přehodit do menší tašky. Počasí bylo srovnatelné s Pekingem. Zima, déšť a navíc od Atlantiku silně foukající vítr. Mokrá silnice se mi stala osudnou, když jsem se na kruhovém objezdu skácela k zemi. Poprvé v životě jsme nedokončila závod. Přesto nelituji toho, že jsem do La Baule vyrazila. Vyzkoušela jsem si, jaké to je plavat v oceánu a perfektně jsem si užila závěrečnou diskotéku. Osvěžující proběhnutí po pláži před odjezdem bylo třešničkou na dortu.

Chtěla bych poděkovat především Oliverovi Marsolierovi, který mi umožnil závodit na závodech francouzské ligy. Obdivuji atmosféru přátelského ducha klubu Cessonnais, která vždy převládá v triatlonových i duatlonových soutěžích. Nikoho nesvazuje touha po nejlepším výsledku, na prvním místě převládá pohoda, kde žádný problém není neřešitelný.

Thanks a lot of and I hope to see everyone in next season!