Celkově už po třetí jsem využila možnosti připojit se k cyklistům z jabloneckého sportovního Gymnázia a odjet s nimi na dvanáctidenní soustředění . Naším bydlištěm byl  už známý Park Hotel Hokovce nacházející se v těsné blízkosti lázeňského městečka Dudinců.

Těchto dvanáct dní bývá pro mě vždy nejtěžších v celém roce, protože zde na rozdíl od ostatních cyklistů začínám s nulovým kontem najetých kilometrů.  Ani letos tomu nebylo jinak. První tréninky pro mě byly nejtěžší, ale s rostoucím počtem kilometrů v nohách se mi jezdilo čím dál tím lépe.

O proti minulému roku jsme najezdili o něco méně kilometrů. Hlavním limitujícím faktorem bylo počasí. Déšť a chladno nás dvakrát zastihly během tréninku a jednou jsme kvůli špatnému počasí ani nevyrazili. Ale mělo to i své výhody. Například poprvé v životě jsem si vyzkoušela jízdu na válcích. Byl to pro mě doslova zážitek. Nepovedlo se mi se chytnout oběma rukama řidítek a tak jsem se celých 45 minut křečovitě držela z jedné strany opory.  Když už jsem se oběma rukama pokusila chytnout, tak jsem sletěla dolů. Obdivuji ostatní, kteří jeli na válcích jako nic a sledovali u toho třeba film. Další výhodou špatného počasí bylo také to, že jsem měla čas věnovat se i ostatním disciplínám. V hotelovém bazénku (cca 15) jsem byla každý den minimálně hodinu a běhat jsem chodila do lázeňského parku v Dudincích.

Soustředění  s cyklisty z KC Kooperativy si vždy velmi cením a je významnou součástí v mé přípravě. Kilometry najeté ve skupině 20 lidí mi utíkají mnohem rychleji a jsem vždy ráda, když se k nim mohu připojit. Sdílet pokoj s jednou z nejlepších českých cyklokrosařek Pavlou Havlíkovou a trénovat pod vedením zkušeného trenéra Hollósiho. Co víc bych si mohla přát...