Téměř 2 týdny před letní olympiádou v Londýně přijeli otestovat svou formu ti nejlepší triatlonisti z celého světa. V druhém největším městě Německa se konal další závod ze série Dextro Energy neobvykle na tratích sprint-triatlonu, které jsou ideální pro televizní přenos. To, že má triatlon v Německu více přívrženců než u nás jsem věděla už dávno, ale hamburská atmosféra mě naprosto dostala. Stačí zmínit pár čísel. Půl kilometru dlouhé depo, které bylo připraveno pro více jak 10 000 hobíků, patří k nejdelším na světě.  Na běžeckou trať bylo použito 6000m² modrého koberce, o chod celého závodu se staralo 450 dobrovolníků. Průběh hlavního závodu mužů a žen natáčela německá televize NDR2, která sledovala závod nejen ze země ale i z vrtulníku.

Tisíce diváků podél trati vytvářelo bouřlivou atmosféru, rozdíly byly malé a bojovalo se o každou pozici. Sice jsem dokončila na neslavném 46. místě, ale není se za co stydět. Pro „normální“ lidi byl každý atlet z kategorie elite slavný. Při odchodu z depa po závodě se na mě vrhl hlouček nadšenců, kteří mi z přilby servali startovní čísla, fotili si mě a chtěli podpis.

Závod v Hamburku mi otevřel oči. Dostala jsem tu možnost porovnat se s těmi nejlepšími. Tato zkušenost mi dala nový impuls a chuť makat ještě víc. Určitě se do Hamburku zase vrátím, abych mohla vylepšit to, co se mi letos nepovedlo.

 Sice nám počasí moc nepřálo, ale stanování měle svoje kouzlo. Co si dneska uvaříme v kotlíku...?

Není nad královskou snídani před závodem...

Na povzbuzující davy lidí nezapomenu.